Slideshow

Atrakce v Tunisku

March 4, 2012
Atrakce v Tunisku

Ačkoli památkami Tunisko příliš nehýří, přesto si můžete užít některé atrakce, které na jiné dovolené nezažijete. Většina hotelů má vlastního člověka, který nabízí atrakce svým hostům. Jedná se hlavně o plavbu pirátskou lodí, kterou nabízí skoro každý hotel – podél pobřeží tak můžete vidět, jak se míjí početné pirátské lodě a obdivovat je můžete v kotvišti přístavu, nebo třeba jízdu na velbloudech.

Pirátské lodě jsou klasické motorové lodě pobité dřevem a stylově vyzdobené. Při plavbě vás čeká hlasitá taneční hudba, která prochází celou lodí, přičemž na horní palubě si můžete řádně zapařit. V podpalubí pak máte k dispozici občerstvení, automaty na vodu, záchody, a během plavby se podává oběd. Pokud ale chytnete loď, která je nacpaná k prasknutí, je to trochu dobrodružství se v tom chaosu zorientovat. Jíte ve stoje a tlačíte se na ostatní. Musíte to ale brát s nadhledem, to k tomu prostě patří. Jste přece na pirátské lodi :-). Z lodi je nádherný výhled na přístav i staré město. Je to úplně jiný pohled, který jinak nezažijete. Kolem vás je krásně modrá voda. Loď v jistém bodě zastaví a sundá žebříky. To je signál, že dobrovolníci si mohou jít z lodi zaplavat. Ti odvážnější si můžou dokonce skočit z horní paluby, což může být dobrých pět, šest metrů. Docela určitě se během plavby potkáte s dalšími piráty, a když budete mít štěstí, můžete prý dokonce vidět skákat delfíny. Větší šanci je zahlédnout máte ale z horní paluby (tam ale zase paří slunce a plavba trvá několik hodin). Plavba pirátskou lodí byla rozhodně nejlepší zážitek, co jsem v Tunisku zažila a to i přes ty drobnosti, které by někomu možná vadily.

Jízda na velbloudech byla druhým výletem, který jsme si zaplatili. V podstatě před svým hotelem nasednete na bryčku taženou koňmi, která vás doveze do malého areálu, odkud se vyráží. Karavana (tedy hoteloví turisté) se rozdělí na dvě půlky, ta první jede na koních a ta druhá na velbloudech. Na koni jede každý sám, na velbloudovi se jezdí většinou po dvou. V půlce cesty se pak obě půlky prohodí. Prostředí, kterým se jede, je vyprahlá krajina v okolí města, která sice není nijak atraktivní. Kolem jsou odpadky a chudoba, ale ono tady není kam jinam vyrazit. Aspoň vidíte osamělé malé cihlové domky za městem, kde pomalu ani není elektřina, v kterých lidé opravdu žijí, a vážíte si toho, co máte doma. My viděli scenérie ze skutečného života chudých Tunisanů. Paní, která přes svou chaloupkou pere prádlo v lavóru, kousek dál někdo okopává tu suchou drť, v které by podle všech zákonitostí nemohlo nic vyrůst nebo chystání oběda na dřevěné stoličce před chatrčí.

Samotná jízda na velbloudovi je ale vážně zážitek. Zvíře je to krásné, hodně se pohupuje, což je tak zvláštně příjemné. Nejvíc si ale užijete, když je váš průvodce vybídne k běhu, do kterého se jim vůbec nechce, což dají velbloudi najevo hlasitým bručením. Během cesty jsou dvě zastávky, kdy se mohou dobrovolníci mezi sebou prohodit. Při jedné zastávce vás navíc průvodce seskupí do dvou řad, muži a ženy, průvodce dal velbloudovi na hlavu kšiltovku a na obličej sluneční brýle a postupně mu máte každý dát pusu. Je to zkouška štěstí, velbloudi totiž často plivou, takže někteří logicky měli strach. Všechno ale dopadlo v pořádku.

Při druhé zastávce, nám dali možnost velbloudy nakrmit. Průvodci natrhali kaktusy, kterých roste po téhle krajině hodně a kdo chtěl, tomu dali kousek, aby ho dal velbloudovi. Očividně jim tahle dobrota vážně chutná.

Leave a Reply