Slideshow

Lidé v Tunisku

January 26, 2012
Lidé v Tunisku

Tunisko je vesměs muslimská země a jako všichni muslimové jsou zvyklí své služby nabízet, vnucovat, smlouvat a ještě více vnucovat. Nejsou ještě tolik zvyklí na jednání s Evropany a podle mého názoru si tím sami odrazují potenciální klienty. S tímto vnucováním se bohužel setkáte i na hotelu. Personál je sice milý a usměvavý, ale i když ležíte na lehátku u bazénu či pláže obličejem dolů a pochrupujete si, nemají problém si k vám přisednout a začít vám neodbytně nabízet masáže, tetování hennou nebo jiné hotelové služby za poplatek. Snaží se prostě za každou cenu vytahat z Evropanů, kteří přece musejí být movitý, když si mohou dovolit takovouto dovolenou, peníze. Kromě toho hosty obchází také hoteloví animátoři a nabízejí sportovní aktivity a soutěže, jako je vodní aerobik, soutěž v ping pongu nebo lukostřelba. Přesto se ještě hotelový personál smíří se zdvořilým odmítnutím a odmítnete-li je jednou či dvakrát, už vás znovu neobtěžují.

Obchodování v Tunisku – stará města a tradiční nakupování se smlouváním

Ve městech je to o poznání horší. Pokud vyrazíte do města (jako my do Hammametu), můžete si vzít taxi, které vycházejí poměrně levně – hodně ale záleží na kvalitě taxíku a hlavně taxikáře. Každý vám totiž cenu namarkuje trochu jinak. Hammamet se dělí na staré a nové město. Staré město je de facto historické jádro s hradbami, pevností a obchůdky, kde se má smlouvat. Nové město je pak nově vystavěná hyper moderní část s luxusními hotely a restauracemi, kde v obchodech už najdete štítky s cenami. My vyrazili nejprve do starého města na prohlídku památek.

Při příjezdu do města jsme se chtěli jen tak projít, podívat se do místní středověké pevnosti, udělat pár fotek. Jakmile jsme ale vylezli z taxíku, přihrnul se k nám Tunisan a začal nám vykládat, že je policista a abychom si otočili hotelové náramky (které nosí hosté all inclusive), že místní často turisty obtěžují a vykládají jim, že je znají z jejich hotelu (z jakého hotelu, to poznají podle náramku) a zatáhnou je do krámků, kde je pak nutí si něco koupit. Inu budiž, ze začátku to vypadalo jako bohulibá rada, ovšem jen do té doby, než nám začal vysvětlovat, že uvnitř starého města (kde je i pevnost na kterou jsme se chtěli jít podívat) bude za chvíli začínat nějaká slavnost a pak už se tam nedostaneme. Než jsem se nadále držel mě za ruku a vláčel směrem k hradbám města, že má uvnitř bratrance, v jehož obchodě najdeme parádní zboží, pohostili nás čajem, hodinu nám ukazovali své zboží, které kvůli smlouvání nebylo pochopitelně označeno cenovkami, a při dotazu na cenu konkrétního produktu odvětil, že cenu nám spočítá, až podle toho kolik kusů si vybereme. Vybrali jsme tedy každý skromně jeden kousek, což se mu ale nelíbilo, že čím více nakoupíme, tím méně zaplatíme. Trvali jsme ale na tom, že víc nechceme. Na kus papíru nám tedy napsal cenu v Eurech, při které se nám protočily panenky. Razantně jsme začali odmítat, že za takovou cenu nic kupovat nebudeme. Napsal tedy další částku, která byla o něco málo nižší, ale stále nepřijatelná. Když viděl, že se svou cenou nepochodí, začal pochlebovat, že chápe, Češi nejsou Němci, Češi velké srdce, málo peněz. Podal nám propisku, ať si tedy cenu napíšeme sami. Napsali jsme výrazně nižší částku, která by dle našeho mínění byla adekvátní, a v tu ránu otočil. Z hodných Čechů s velkým srdcem byli zloději a vyděrači, kteří jsou šílení a nedovolí nebohému Tunisanovi vydělat. Po dlouhých tahanicích a nepříjemném chování ze strany prodavače jsme rezignovali na vcelku kompromisní částce a z obchodu i z celého starého města jsme jako vystřelení vymázli a už víckrát jsme se tam v průběhu dovolené nevrátili.

Ještě jsme se prošli stranou podél pobřeží, kde bylo opravdu krásně a klid. V Tunisku můžete potkat také pána, který nosí na hlavě velké jakoby sombrero s kytkami, ty si můžete za velice „rozumnou“ cenu zhruba 5 Eur koupit. Kytky nám nabídl, odmítli jsme, tak že nás alespoň vyfotí. Následně nabídl, že se můžeme vyfotit s ním zcela zdarma. Tak jsme se vyfotili. Pak sundal klobouk, a že mu do něj máme za fotku něco hodit, kolik záleží jen na nás. Aby dále neobtěžoval, hodili jsme mu do něj 50 centů. S těmi ovšem nebyl spokojen a nepustil nás dál, dokud jsme mu nedali dvě Eura. Nu, vydělat skoro 60 Kč za dvě minuty se nepodaří většině lidí ani u nás.

Tunisko – obchodování v nových moderních městech

Nakupování v tradičních obchůdcích se smlouváním je opravdu jen pro otrlé. My jsme tehdy byli patrně ještě moc měkcí a byli jsme zaskočeni. Příště už bychom věděli, na co připravit a obrnili bychom se. Někdo určitě nemá problém s takovýmto chováním prodavačů vyběhnout. Pokud vám to také problém nedělá, můžete klidně do starých tuniských tržišť vyrazit. Ostatním doporučuji spíše návštěvu nového města, kde jsou obchody s pevně stanovenou cenou, i když i ta bude pro turisty nadsazená. Je s tím tedy třeba počítat. Tunisané si prostě stále drží svou náturu a styl obchodování a snaží se za každou cenu ze zákazníka vymámit peníze, byť jak říkám si tím podle mého do budoucna příliš nepomohou a turisty tím spíše od nákupu odrazují.

 

Jednoznačná rada do Tuniska či jiné arabské země. Pokud Vám někdo něco nabízí, odmítejte. Po plážích, a to i u hotelů vodí někteří Tunisané koně nebo velbloudy, na kterých můžete prý zdarma svést, nebo se s nimi vyfotit – ODMÍTEJTE, pokud nechcete dát všechna Eura za tyto hlouposti. NIC NENÍ ZADARMO.

Leave a Reply